Kroky pozpátku

Ano, anděl...
Možná ne ještě úplně dokonalý, ale jednoho dne k tomu třeba dospěju. Nevím kdy, cesty bývají dlouhé a těžké, ale vím jedno- mám dost síly na to, abych to dokázala... A já to dokážu...

Jednou jsem si také řekl, že by bylo krásné začít psát a hlavně publikovat, i proto jsem se odhodlal zaregistrovat se na serveru pro začínající amatérské psavce, možné jej znáš, jmenuje se saspi. Tady, ač se to snad ani nedalo čekat, jsem našel rodinu, pochopení a přátelství. Jednoho dne mým očím polichotilo dílo, dílo krásné, jemné a něžné, velmi podobné tvému stylu, a to dílo mne zcela okouzlilo. Bylo od jedné úchvatné autorky. Řekl jsem si, že když někdo dokáže napsat něco tak krásného, musí mít tu krásu v sobě. Proto jsem se odhodlal jí napsat vzkaz. Slovo dalo slovo a já si uvědomil, pravda, možná trošku se zpožděním, ale naštěstí uvědomil, že je to žena mého života. Od té doby, co jsem jí napsal, uplynulo 8 měsíců a my si koukali do očí. Nevěřila bys, jaké pocity, jak krásné
pocity jsem měl, když jsem ji prvně spatřil. Spatřil jsem Anděla, který mne obejmul a já jej políbil. Je ti hodně podobný. Možná, že v šedi krásy této fotografie,
se kdesi skrývá tyrkys, jaký má ona, možná ne tak krásný, nic ve zlém, ale oči, jaké má Hana Kaderková, tak nebesky krásné oči, nemá nikdo... A té osobě jsem
kdysi pravil, že je anděl... a tak se tě ptám, Hano Kaderková... Kdo jsi???