Kroky pozpátku

Když už jsem se jednou rozhodla prokousat upířím žánrem, byla bych asi pokrytec, kdybych se měla vyhnout českým vodám. Myslím, že Tina Salo by mi to jen tak neodpustila.

Hned první scéna vás posadí do křesla, především pokud čekáte klidnou jízdu na vlnách romantiky. (Zkrátka se nenechte zmást, že to napsala ženská.) Tina není totiž není ukázkovým kouskem pražské upírky – na rozdíl od ostatních nočních obyvatel snese světlo, při přeměně tak úplně neumřela a ráda občas zakousne i něco jiného než lidský krk.

Její „poklidný“ život přeruší několik vražd. Oběti se najdou tak nějak bez krve, což lidskou část osazenstva města může pěkně poděsit. Tina je pověřena Timotejem (místní upíří boss), aby se ujala pátrání po vrahovi. Co na začátku vypadá docela snadně, se brzy začíná komlikovat, zvlášť když je do vyšetřování (a zároveň i do Tinina bytu) vtažen Kay, maminčin mazánek a také zabiják, který pro kůl nechodí daleko.

Praha se v knize stává neodolatelným městem, v žilách jí však kromě sladké krve koluje i bezpáteřní zlo. Načichnete kouřem barů a hospod, bude se vám obracet žaludek při pohledu na bezdomovce a vůbec další špínu, občas se sjedete a sbalíte někoho na potkání. A pokud budete mít štěstí, dožijete se i rána.

Přestože se jedná o fantasy, příběh dýchá životností. Je ohromné plus nechat se unášet dějem, prožít pořádnou akci, únavu po sexu, touhu se napít. Žádné velké párání se s city, protože ne vždy jsou na předním místě. Svět kráčí rychle dál – takže buď můžete sedět doma a čekat na nesplnitelné, nebo si vzít příklad z Tiny a jít něčemu nakopat ***.