Za lepší časy
Cormac McCarthy se narodil roku 1933 v USA, vyrůstal ve státě Tennessee. Jeho jméno není pro českého čtenáře neznámé – kromě románu Cesta, za který byl autor oceněn Pulitzerovou cenou, v našich končinách vyšly knihy jako Tahle země není pro starý, Všichni krásní koně, Hranice či Města na planině. Poslední tři jmenované tituly tvoří tzv. Pohraniční trilogii. Román Tahle země není pro starý byl zfilmován. Ani Cesta neunikne filmovému zpracování, do českých kin se dostane začátkem prosince letošního roku.
Knih, které popisují post-apokalyptický svět, bylo sepsáno už tolik, že se nedají ani spočítat. Jejich hrdinové tvrdě bojují, aby katastrofu zvrátili a spasili tak celý svět, který je za to bude nosit na rukou, nebo se snaží vybudovat novou civilizaci ukrytou pod zemí či na dosud neobjeveném místě. Ať tak či onak, sálá z těchto „superheroes“ mužství a bezchybnost.
Hlavní postava románu Cesta je hrdinou tak trochu proti své vůli – rozhodně nenaplňuje výše zmiňované kvality. Působí, jako kdyby autor dloubl prstem do nějakého seznamu a řekl, že zrovna o něm napíše svou další knihu.
Poté, co celý svět lehne popelem (není přesně známo, co tuto situaci způsobilo), se bezejmenný muž snaží přežít, aby pomohl svému synovi dojít na jih, kde by je snad mohlo čekat něco lepšího. Putují společně zdevastovanou krajinou sežehlou na troud s jedním nákupním vozíkem, několika dekami a zbytky jídla, které hledají, kde se dá. Skrývají se v lesích, déšť jim bubnuje do plachty, jíž se snaží chránit před promoknutím a oba marně čekají na lepší zítřek.
„Nechali vozík ve strži, přikrytý plachtou, a mezi černými stojícími kmeny stoupali do stráně, tam, kde spatřil delší skalní římsu; sedli si pod skalní převis a dívali se, jak vítr údolím žene dešťové opony. Byla pořádná zima. Tiskli se k sobě; oba měli přes bundu ještě deku a po chvíli déšť ustal a v lese už jen kapalo.“[1]
Denně stojí tváří tvář děsivým podívaným, v nichž figurují mrtvá těla těch, kteří nedostali šanci peklu uniknout. Avšak otec se synem nejsou jediní, kdo zkázu planety přežili. Neustále se setkávají i s několikačlennými skupinkami, ozbrojenými a pojídajícími se navzájem. Naši dva hrdinové se sami řadí mezi ty hodné. Zařekli se, že nikdy nikomu neublíží, ale svět je příliš nebezpečný a hranice mezi dobrem a zlem velmi lehce smazatelná. Každý chce jen přežít. Je až s podivem, co všechno je člověk schopen udělat, aby žil dál, přestože ho už nic nečeká. Jen popílek a hlad.
Cesta není jen názvem knihy, ale spojuje jako motiv celý děj. Cesta muže s dítětem za dobrými lidmi a teplem. Cesta lidstva a světa celého ke zkáze. Cesta do hlubin lidské duše. Autor se obrací až k samé podstatě lidstva samotného. Je až s podivem, s jakou silou dokáže ve čtenáři, který si neváží toho, co má, vyvolat pocit viny. Ale přináší i další skrytá poselství. Přestože jsme lidé, jsme nadále i součástí přírody a dokážeme se podle toho i chovat. Avšak láska, láska je tím důvodem, proč dokážeme jít neustále dál. Láska a naděje. Tohoto si je vědom i náš hrdina a bojuje do posledního dechu. Doslovně. Dokáže nakonec dovést syna do bezpečí? To si přečtěte sami. Naděje přeci umírá poslední.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
