Přítel přítelovi
11. 7. 2009
Každý druhý si pod slovem modlitba představí rozsáhlou knihu o náboženství, víře a pekle, ve kterém skončí všichni nevěřící. Ano, i touto knihou se prolíná tato tématika, avšak mnohem jemněji a nevtíravěji.
Příběh je vyprávěn očima Johna Wheelwrighta. Ten se od mala sbližuje s Owenem Meanym, malým chlapcem s odstátýma ušima a divným hlasem, až se z nich stanou nejlepší přátelé. Jejich vztah nenaruší ani fakt, že Owen v jedenácti letech nešťastnou náhodou zabije Johnovu maminku, kterou oba zbožňují. Ba právě naopak- Johnova babička a jeho nevlastní otec Dan (po tom pravém John a Owen pátrají polovinu příběhu) si Owena velmi oblíbí a ten se stává vítanou osobou v domě číslo 80 na Hlavní třídě.
Kniha je v podstatě jen vyprávěním o životě chlapce, jenž vyrůstá v žulové společnosti svého otce a tíhne k Bohu. Náboženský prvek je však promítnut do Owena samotného- některá jeho jednání i situace, které prožívá, vzdáleně připomínají ta Ježíšova. Sám Owen o sobě tvrdí, že je božím poslem. Přesto vás ani nenapadne, že by vám bylo něco podsunováno. Spíše se budete smát dětským starostem a plakat u rozhodnutí, která mění životy hrdinů této knihy.
V ději se z dětství ocitáme na prahu dospělosti. Zuří Vietnamská válka a Owen chce stůj co stůj zasáhnout do bojů. Toto rozhodnutí podporuje jeho sen, v němž vidí sám sebe mrtvého poté, co zachrání několik vietnamských dětí. Tvrdě na sobě dře, ale kvůli tělesným parametrům není přímo do bojů propuštěn. Dohlíží tedy na to, aby se těla padlých vrátila na správné místo. Jenže nebyl by to Owen, aby se nepokusil sen o své smrti naplnit...
S touto knihou doporučuji dát si načas- není to něco, co se dá spolknout během ošklivého víkendového odpoledne. Je to kniha, ve které chtě nechtě musíte pochopit spojitost mezi vírou a Owenem- teprve tehdy vás příběh pohltí.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
