Lolita v zrcadlech časů
29. 3. 2009
Je to už více než padesát let, kdy se na pultech knihkupectví objevil šokující román Vladimira Nabokova. A přesto i v dnešní době stále dokáže svým vyzněním přitahovat další a další čtenáře.
Už od první stránky poskakuje před očima její jméno. Lolita. Symbol vášně postaršího muže, který z vás udělá porotu. Nuže, suďte.
Možná vás zaskočí, že okamžitě nepřichází scéna malé dívky zavlečené někam do křoví, aby si hlavní hrdina přišel na své. Kdepak, všechno pěkně postupně. Vypravěč příběhu nám vypravuje o svém dětství. Tím mu protančila první malá dívenka, jež mu zamotala hlavu. A on se od té doby vezl. V tomto okamžiku se děj začíná lámat- z nudného výčtu minulosti se stává fungující příběh, který dokáže pohltit.
Děj běží chronologicky, občas se míhají vzpomínky, které již byly vysvětleny. Vše je vyprávěno v –ich formě, což je na jednu stranu výhodou, ale příliš to ovlivňuje čtenáře- jak má soudit hlavní postavu, když mu není naskytnut objektivní pohled nebo alespoň pohled z úhlu dalších postav?
Lehké obrysy chmýří, bujícího poprsí, klučičích proporcí- to jsou nejčastější spojení další části. Vypravěč tu poprvé potkává Lolitu, šílí z ní, neváhá se oženit s její matkou, jen aby své nymfě byl blíže. Dochází k prvnímu kontaktu a pomalu začíná mizet neviditelná stěna, která držela všechny city Humerta na uzdě. Po nešťastné náhodě, při níž přijde Lolitina matka o život, má Hubert cestu volnou. Zmocňuje se Lolity a společně se vydávají na dlouho pouť skrz USA plnou sexu, hádek a pláče.
Pokud pomineme fakt, že je tu znásilňována malá dvanáctiletá dívka, je tu velice zvláštním způsobem vylíčena psychika Humberta. Ze sebevědomého muže ve středních letech se stává lačné zvíře, které nemá nikdy dost, bere si čím dál víc, čím větší jsou jeho výčitky. A nutno dodat, že Lolita si stav situace velmi brzy začne uvědomovat a Humberta v podstatě využívá. Sex za komiks.
Hubertovo sebeužírání čiší z každé stránky. Autor ho navíc prokládá různými větami z francouzštiny, často špatně formulovanými nebo mísenými s jinými jazyky. Není to na škodu, ale chvílemi toho bylo až příliš. .,,Seva ascendes, pulsata, brulans, kitzelans, dementissima. Elevator clapans, pausa, clapans, populus in corridoro. Hanc nisi mors mihi adimet nemo. Juncea puellula, io pensavo fondissime, nobserva nihil quidquam...“[1]
Velké, opravdu velké plus má celkové vyprávění. Hra se slovy, dalo by se říci. Poetismy, personifikace, méně používaná slova, všechno se to tu mísí v jednom žánru, ale vzájemně se to netluče.
Náhle však příběh přechází do jakési pasivity. Den v autě, noc v hotelu, hádka a následující den znovu. A to všechno roztáhle rozepisované na mnoha stránkách. Vše vysvobodí až tajemný muž a Lolitin útěk. A Humbert se s tím vypořádá ve velkém stylu.
Lolitek v dnešní době běhá po světě nepočítaně. Pokud si myslíte, že vás tento příběh rozhodně nemůže zaujmout, pletete se. Jen si zkuste představit, že jednu z nich vychováváte, pronajmete dům nějakému cizincovi a nakonec zjistíte, že vám znásilňuje dceru. Stále ještě odmítavě máváte rukou? Dobře- a co byste dělali vy v jeho kůži?
[1] NABOKOV,V.Lolita.Praha:Paseka 2007.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
